Bylo nebylo... 3.5.2010 jsem vstávala o půl třetí ráno, abych se společně s tatíkem ve tři hodiny vydala na pouť směrem Ostrava - Svinov, kde jsem se Sandrou nastoupila na vlak, který nás měl dovézt do Prahy. Po cestě překvapivě nabral jen hordu lidí a 15 minut zpoždění. A do hlavního města nás dovezl tak, jak měl...
A v Praze bylo hnusně. Fakt hnusně. Zataženo a pršelo. Docteď nechápu, proč má hlavák děravou střechu! Také obrovské kapky na mě furt kapaly. Hnus, velebnosti! No a my jsme se vydaly hledat sídlo naší agentury. Měly jsme vytištěnou mapku... a stejně jsme chodily jako blbky sem a tam po asi třech ulicích... A proč? Protože si agentura asi nemůže dovolit udělat nějakou ofiko desku, kterou přibyje na barák, v němž sídlí... a vy ostatní se starejte. Ale našly jsme - kupodivu.
Prapodivným výtahem určeným pro přepravu 4 lidí, do něhož jsme se stejně pořádně vlezly jenom 2 (já velký batoh a S velká taška), jsme se dokodrcaly do pátého patra bloku D (vyznívá to jako označení ve věznici), které ani na nabídkovém panelu bloku D nebylo napsané... A tam jsme zjistily, že jsme slušně řečeno v perdéli... protože nikdo z agentury ještě nebyl přítomen. Místnost, ve které jsme byly, vypadala jak za komančů - neosobní a děsivá. Toho někoho jsme se dočkaly až někdy před devátou, kdy už jsme pomalu ztrácely naději, že by se snad někdo mohl i ukázat, a my tak to domluvené interview na ambasádě mohly i v těch deset stihnout... Ani nevím, jak se jmenoval, protože se jednoduše nepředstavil, ale což :D Hlavně, že došel...
Vyřešili jsme potřebné věci, dozvěděly se, že kempy v CT jsou prej majetnejší (uvidí se), že jestli tentýž den jdeme na předodletové info (wtf? a email se ztratil někde po holubovi, ne) a dostaly jsme i mapku, jak se dostaneme na tu ambasádu. No... uhm... mapku jsme musely číst obráceně, abychom ty ulice pochopily... ale důležité je, že v tom opravdu hnusném počasí, snad milionu lidí na ulicích, shánění pošty na zaplacení kurýra a tak vůbec... jsme těsně před desátou doběhly k ambasádě! HALLELUJAH!
Ale řeknu vám, před ambasádou nám prošacovali zběžně batohy, zkontrolovali, jestli jsme na seznamu pozvaných a teprve po pár minutách čekání na dešti venku nás pustili milostivě dovnitř. A tam nás prošacovali tentokrát pořádně! Musela jsem vytáhnout všechnu elektroniku a nechat ji dole... projeli můj batoh tím jejich vychytaným zařízením, prošla jsem bránou a mohla jsem jít nahorua. No, nahoře, v té pidi čekárně nebo co to mělo být, jsem asi byla chvíli za blbku, ale co. Hlavní je, že jsem se dokázala úspěšně zaregistrovat... a pak jsem dvě a půl hodiny čekala na sotva tří minutový pohovor u okénka... Ale co, Kelly za okénkem byla fajná a pokecaly jsme si i o češtině... Doufám, že takové Amíky potkám, a ne nějaké s vražednými sklony -.- Na co se ptala? Na obyčejné věci ohledně školy, mé práce v Americe apod.
Po úmorném dopoledni jsme se okolo jedné hodiny usadily v jedné restauračce na Václaváku, kde jsem do sebe konečně hodila nějaký obídek za přijatelnou cenu na pražské poměry, pokecala s kamarádkou... a okolo třetí odpolední jsme se odebraly opět směr hlavní vlakové nádraží, odkud nám ve čtyři měl jet vlak zpátky domůůů - konečně. Byla jsem fest unavená.
Počkaly jsme na Lucku, která se taky vracela domů, nastoupily jsme do vlaku - doslova vecpaly se do vlaku a do prvního volného kupéčka, které jsme našly - a oddechly si, že už je to vše za námi a že to vízum máme, a že nám ho do tří dnů doručí.
Je zajímavé jaké všelijaké lidi při dvou cetách vlakem potkáte. Při cestě do Prahy se u nás v kupéčku vystřídalo plno lidí - tři chlapy a dvě ženské. Jeden pán byl obvzlášť protivný, kdy nás sprdl za to, že on se chce ve vlaku prospat... No promiňte, ale máte v uších sluchátka puštěné tak, že jsem je slyšela, ale přesto nás přes ně slyšíte? A vadný ani trochu nejste, co? :D Nejlepší ovšem bylo, když si na sedadlo vedle mě přisedl jeden chlap, který mi po čase začal chrápat do ucha... tež machr.
Při cestě zpátky jsem byla už natolik unavená a uvolněná, že jsem měla rozvernou náladu. A začala jsem se rozverně projevovat. Nejen že jsem nahazovala všelijaká témata konverzace, ale také jsem velice úspěšně atakovala spolucestující gumičkou do vlasů, se kterou jsem si hrála a která prostě na našeho spolucestujícího vystartovala... K čemu nože, já je nepotřebuju. Dejte mi gumičku do vlasů a úspěch je zaručen! Do pár minut postřílím celé kupéčko :D :D Díky bohu to vzal sportovně a nechtěl mě přizabít. Alespoň jsem je všechny rozesmála. I takovou seriózně vyhlížející paní, která si chudák vyslechla veškerý můj popis toho, jak dvě maloměšťačky hledaly ambasádu a jak jsem já, jako největší trotl, neuměla ani pořádně dát otisky prstů. Místo čtyř prstů levé ruky jsem tam cpala ruku celou a říkala si, jak mi může vzít i otisk palce, když je snímaný jen z boku. No jasně, nejdřív levá, pak pravá a pak oba palce. Klasika :D Jsem roura, no... whatever...
A abych nezapomněla! Nevím, co lidi z ČD (Čekáš dlouhou? Čekej dál, času dost!) berou... ale ta ženská, co nám ve vlaku hlásila stanice apod. byla hodně, hodně ujetá. Mluvila, jako by právě požila alkohol, marihuanu... nebo byla celé 4 hodiny sexuálně uspokojována... nebo nevím. To byl fakt děs. Nedokážete si představit :D :D
Zpáteční cesta proběhla v mnohem uvolněnějším prostředí (pochopitelně), ale já už byla tak příšerně rozlámaná z té cesty, že jsem se neskutečně těšila na sprchu a postel. Chtěla jsem spát a jen spát. Z vlakáče v Karviné mě domů hodili Lucčini rodiče - díky jim za to... to bych asi fakt nedošla. Dorazila jsem domů a hned jsem musela říkat co a jak...blablabla... po té jsem se umyla a zasedla ke compu, jelikož mě ta sprcha hezky probudila... Pokecala jsem s děckama na netu, postěžovala si, koukla se na Mentalistu a upadla do sladkého spánku.
No a dneska v 8 ráno mi přišel pas i s vízem. A víte, jak to věhlasné vízum vypadá? Vytiskutný papír s vaší fotkou, potřebnými údaji atd., vlepený do pasu. Ani nevím, jak jsem si ho představovala, ale nějak mě to vzezření ohromilo... Myslím, že toho je až až... budu zase pokračovat - tentokráte objednáváním letenky a měněním dolarů na cestu...To vše ale až příště... ^^
P.S.: Omluvte případně se vyskytující hrubky, ale jsem nějaká energeticky vycucaná...
P.S.: Omluvte případně se vyskytující hrubky, ale jsem nějaká energeticky vycucaná...
Příspěvky
