úterý 13. července 2010

Kaju se... kaju...

Slibovala jsem, ze budu pravidelne psat a ejhle... nepisu! Uz jsem v Americe mesic a neco a nenapsala jsem sem o svem pobytu ani radek.

Ale to se zmeni!

Proc jsem dosud nic nenapsala? Inu, nebyl tak nejak cas... Ale vedu si v netbooku takovy mensi denicek, tak informace z nej hodlam vyuzit k sepsani postrehu z pobytu. Takze tady busou zpetne pribyvat informace o jednotlivych dnech.

Co se udalo dneska?

Zatim nic moc. Den volna ma Hector (Mexico), takze je nas o jednoho min... a protoze nas vcera opustil jeden z kucharu - John (Florida) - mame vlastne v konecnem souctu o 2 lidi min. 

Na snidani dneska "prekvapive" byla vajicka, cornflaky a mliko... Na obed jsme pripravovali tzv. "Salad Bar" s ruznymi druhy zeleniny, masa a vubec veci k vytvoreni salatu.


Pokracovani po obede a veceri... snad...


středa 5. května 2010

Jak jsem si jela pro vízum...

Vím, slibovala jsem jakýsi článeček o tom mém kempu, kde to je, co to je apod... Ano, bude to... časem... Zatím zjišťuju co a jak, abych z toho mohla sepsat dostatečně "informativní" příspěvek. Ale teď se budu věnovat mému cestování pro vízum.

Bylo nebylo... 3.5.2010 jsem vstávala o půl třetí ráno, abych se společně s tatíkem ve tři hodiny vydala na pouť směrem Ostrava - Svinov, kde jsem se Sandrou nastoupila na vlak, který nás měl dovézt do Prahy. Po cestě překvapivě nabral jen hordu lidí a 15 minut zpoždění. A do hlavního města nás dovezl tak, jak měl... 

A v Praze bylo hnusně. Fakt hnusně. Zataženo a pršelo. Docteď nechápu, proč má hlavák děravou střechu! Také obrovské kapky na mě furt kapaly. Hnus, velebnosti! No a my jsme se vydaly hledat sídlo naší agentury. Měly jsme vytištěnou mapku... a stejně jsme chodily jako blbky sem a tam po asi třech ulicích... A proč? Protože si agentura asi nemůže dovolit udělat nějakou ofiko desku, kterou přibyje na barák, v němž sídlí... a vy ostatní se starejte. Ale našly jsme - kupodivu. 

Prapodivným výtahem určeným pro přepravu 4 lidí, do něhož jsme se stejně pořádně vlezly jenom 2 (já velký batoh a S velká taška), jsme se dokodrcaly do pátého patra bloku D (vyznívá to jako označení ve věznici), které ani na nabídkovém panelu bloku D nebylo napsané... A tam jsme zjistily, že jsme slušně řečeno v perdéli... protože nikdo z agentury ještě nebyl přítomen. Místnost, ve které jsme byly, vypadala jak za komančů - neosobní a děsivá. Toho někoho jsme se dočkaly až někdy před devátou, kdy už jsme pomalu ztrácely naději, že by se snad někdo mohl i ukázat, a my tak to domluvené interview na ambasádě mohly i v těch deset stihnout... Ani nevím, jak se jmenoval, protože se jednoduše nepředstavil, ale což :D Hlavně, že došel...
Vyřešili jsme potřebné věci, dozvěděly se, že kempy v CT jsou prej majetnejší (uvidí se), že jestli tentýž den jdeme na předodletové info (wtf? a email se ztratil někde po holubovi, ne) a dostaly jsme i mapku, jak se dostaneme na tu ambasádu. No... uhm... mapku jsme musely číst obráceně, abychom ty ulice pochopily... ale důležité je, že v tom opravdu hnusném počasí, snad milionu lidí na ulicích, shánění pošty na zaplacení kurýra a tak vůbec... jsme těsně před desátou doběhly k ambasádě! HALLELUJAH!

Ale řeknu vám, před ambasádou nám prošacovali zběžně batohy, zkontrolovali, jestli jsme na seznamu pozvaných a teprve po pár minutách čekání na dešti venku nás pustili milostivě dovnitř. A tam nás prošacovali tentokrát pořádně! Musela jsem vytáhnout všechnu elektroniku a nechat ji dole... projeli můj batoh tím jejich vychytaným zařízením, prošla jsem bránou a mohla jsem jít nahorua. No, nahoře, v té pidi čekárně nebo co to mělo být, jsem asi byla chvíli za blbku, ale co. Hlavní je, že jsem se dokázala úspěšně zaregistrovat... a pak jsem dvě a půl hodiny čekala na sotva tří minutový pohovor u okénka... Ale co, Kelly za okénkem byla fajná a pokecaly jsme si i o češtině... Doufám, že takové Amíky potkám, a ne nějaké s vražednými sklony -.- Na co se ptala? Na obyčejné věci ohledně školy, mé práce v Americe apod.

Po úmorném dopoledni jsme se okolo jedné hodiny usadily v jedné restauračce na Václaváku, kde jsem do sebe konečně hodila nějaký obídek za přijatelnou cenu na pražské poměry, pokecala s kamarádkou... a okolo třetí odpolední jsme se odebraly opět směr hlavní vlakové nádraží, odkud nám ve čtyři měl jet vlak zpátky domůůů - konečně. Byla jsem fest unavená. 

Počkaly jsme na Lucku, která se taky vracela domů, nastoupily jsme do vlaku - doslova vecpaly se do vlaku a do prvního volného kupéčka, které jsme našly - a oddechly si, že už je to vše za námi a že to vízum máme, a že nám ho do tří dnů doručí.
Je zajímavé jaké všelijaké lidi při dvou cetách vlakem potkáte. Při cestě do Prahy se u nás v kupéčku vystřídalo plno lidí - tři chlapy a dvě ženské. Jeden pán byl obvzlášť protivný, kdy nás sprdl za to, že on se chce ve vlaku prospat... No promiňte, ale máte v uších sluchátka puštěné tak, že jsem je slyšela, ale přesto nás přes ně slyšíte? A vadný ani trochu nejste, co? :D Nejlepší ovšem bylo, když si na sedadlo vedle mě přisedl jeden chlap, který mi po čase začal chrápat do ucha... tež machr.

Při cestě zpátky jsem byla už natolik unavená a uvolněná, že jsem měla rozvernou náladu. A začala jsem se rozverně projevovat. Nejen že jsem nahazovala všelijaká témata konverzace, ale také jsem velice úspěšně atakovala spolucestující gumičkou do vlasů, se kterou jsem si hrála a která prostě na našeho spolucestujícího vystartovala... K čemu nože, já je nepotřebuju. Dejte mi gumičku do vlasů a úspěch je zaručen! Do pár minut postřílím celé kupéčko :D :D Díky bohu to vzal sportovně a nechtěl mě přizabít. Alespoň jsem je všechny rozesmála. I takovou seriózně vyhlížející paní, která si chudák vyslechla veškerý můj popis toho, jak dvě maloměšťačky hledaly ambasádu a jak jsem já, jako největší trotl, neuměla ani pořádně dát otisky prstů. Místo čtyř prstů levé ruky jsem tam cpala ruku celou a říkala si, jak mi může vzít i otisk palce, když je snímaný jen z boku. No jasně, nejdřív levá, pak pravá a pak oba palce. Klasika :D Jsem roura, no... whatever...

A abych nezapomněla! Nevím, co lidi z ČD (Čekáš dlouhou? Čekej dál, času dost!) berou... ale ta ženská, co nám ve vlaku hlásila stanice apod. byla hodně, hodně ujetá. Mluvila, jako by právě požila alkohol, marihuanu... nebo byla celé 4 hodiny sexuálně uspokojována... nebo nevím. To byl fakt děs. Nedokážete si představit :D :D

Zpáteční cesta proběhla v mnohem uvolněnějším prostředí (pochopitelně), ale já už byla tak příšerně rozlámaná z té cesty, že jsem se neskutečně těšila na sprchu a postel. Chtěla jsem spát a jen spát. Z vlakáče v Karviné mě domů hodili Lucčini rodiče - díky jim za to... to bych asi fakt nedošla. Dorazila jsem domů a hned jsem musela říkat co a jak...blablabla... po té jsem se umyla a zasedla ke compu, jelikož mě ta sprcha hezky probudila... Pokecala jsem s děckama na netu, postěžovala si, koukla se na Mentalistu a upadla do sladkého spánku.
No a dneska v 8 ráno mi přišel pas i s vízem. A víte, jak to věhlasné vízum vypadá? Vytiskutný papír s vaší fotkou, potřebnými údaji atd., vlepený do pasu. Ani nevím, jak jsem si ho představovala, ale nějak mě to vzezření ohromilo... Myslím, že toho je až až... budu zase pokračovat - tentokráte objednáváním letenky a měněním dolarů na cestu...To vše ale až příště... ^^

P.S.: Omluvte případně se vyskytující hrubky, ale jsem nějaká energeticky vycucaná...

pondělí 22. února 2010

Vybral si mě kemp, vybral si mě keeeemp... whoa!!!

A je to tady, dámy, pánové a ten zbytek mezi... Dneska mi přišel mail, že si mě vybrali do kempu! Sice do klučičího kempu, ale whatever... 


Jak se to událo? Dneska Sandře volal jakýsi Gary B. a sdělil jí, že nás vybrali do kempů. Ano, čtete správně - kempů. Jedná se o dívčí kemp Chinqueka, kde bude makat Sandra, a chlapecký kemp Awosting, kde budu farat zase já... Kempy jsou od sebe vzdálené 3-4 míle a večery a volné dny bychom měly trávit spolu. Všechno nám to napsal v emailu. 

Taky mi tam píše, že se nemám bát, že v tom kempu nebudu jediná ženská (mám v plánu mu odepsat, že jsem dvě léta dělala v Bonatransu - firmě, kde pracují většinou jen chlapi)... a uklidňuje mě fakt, že jsem viděla všechny díly Walkera Texas Rangera, Xeny, Kung-Fu... a vůbec plno bojových anime a jiných seriálů, tož se budu umět bránit ne? Takový český pravý hák ještě nezažili :D :D

Měly bychom tam pracovat od 9. června do 23.srpna...

Více o tom kempu sem napíšu, až vyzjistím více informací...

pátek 22. ledna 2010

Agentura, pohovor a přihláška

Letos jsme se s mou kamarádkou Sandrou rozhodly, že se konečně odhodláme a rozjedeme akci USA. A tak jsme tedy vše rozjely - vybraly si agenturu Czech-us, se kterou minulý rok jelo několik Sandřiných známých, a díky jejich kladným referencím jsme se zaregistrovaly do jejich programu KEMP V USA.

Přečetly jsme si veškeré podmínky, zaplatily fakturu v hodnotě 1500 Kč (částka se orientuje podle data, kdy se zaregistrujete do programu) a připravovaly se na pohovor.

Obě dvě už máme pohovor s agenturou za sebou. Řeknu vám, že v mém případě to bylo docela vtipné. Mluvila jsem jak česky, tak samozřejmě i anglicky. Zeptala se na pár věcí a bylo po...

Teď nás čeká odeslání přihlášky, do níž musíme natočit i 30s video, přidat fotky, reference apod. To nás teprve čeká... právě sháním reference, ať už to můžeme odeslat co nejdříve a mít to z krku.

Pak si nás vybere nějaký camp (doufáme v nějaký dobrý, na západě), budeme psát motivační dopisy a... dál teď nevím. Každopádně to ještě bude adrenalin.

Ale USA jsme už o krok blíž, snad všechno půjde jako po másle a nebudou zbytečné zádrhely...

pátek 25. prosince 2009

Náhlý popud

Co je tohleto za další z velké míry blogů? Inu, přišel nápad, slovo dalo slovo a vznikl Zážitkovník. O co jde?

Plánuji cestu do USA (letní brigáda) a po vzoru jedněch známých, kteří odcestovali do Turecka na stáž a psali si blog o tom, co se jim přihodilo, jsem si řekla, že by nebylo zase tak od věci psát si taky takto zaměřený blog. O veškerých mých zážitcích spojené s cestou do USA.

A proč se omezovat jen na USA? Klidně i na další cesty do zahraničí! Nebo kamkoliv! A proč jen já? I mí přátelé, kteří budou v zahraničí! A pokud se idea ujme, půjde o blog plný zážitků...